Klimatizace funguje podobně jako lednička. Chladivo – směs vhodných plynů – je nejdříve ve venkovní jednotce kompresorem stlačeno, čímž se zahřeje a v kondenzátoru část tepla odevzdá do okolí, přičemž zkapalní. V kapalném stavu a pod stále vysokým tlakem proudí měděným potrubím do vnitřní jednotky. Zde je ventilem uvolněn tlak a prudkým rozpínáním se kapalina ochladí. Ve výparníku dojde k ochlazení okolního vzduchu a návratu chladiva k plynnému skupenství. Ventilátor ochlazený vzduch doslova rozvíří po místnosti. Chladivo se vrací do kompresoru, aby se celý cyklus opakoval.

Nejdokonalejším typem, a tedy ideálem je kanálová klimatizace. Ochlazený vzduch se z centrální chladící jednotky, umístěné většinou na půdě či střeše, rozvádí skrytými kanály do jednotlivých místností. Naprosto tichý provoz, dokonalé větrání a možnost kombinace se vzduchotechnickým vytápěním tvoří největší přednosti. Nenápadné mřížkované otvory ve stropě nenarušují interiér. Ale právě zabudování systému do stropu a nutnost větší centrální jednotky činí kanálovou klimatizaci náročným a ne vždy proveditelným řešením.

Dělená (split) klimatizace se skládá z venkovní a vnitřní jednotky propojené tenkým měděným potrubím. Existují formy kazetové, nástěnné, podstropní, podparapetní či sloupové. Mnohem jednodušší instalace a univerzalita je vykoupena určitou hlučností od ventilátoru pracujícím přímo v místnosti. Také větrání se musí řešit samostatně - nejjednodušeji občasným pootevřením okna, případně nočním větráním. Estetické problémy „bílých krabic na zdi“ jsou dnes překonávány designem, který může imitací dřeva či barevného odstínu ladit s interiérem, nebo v podobě zrcadla, obrazu či falešné stěny být přímo jeho doplňkem.

Ještě jednodušší a finančně méně náročné řešení tvoří kompaktní klimatizace okenní. Jak název napovídá, jedná se o systém „vše v jedné krabici“, která se zabudovává přímo do okna. S estetickou stránkou se sice nedá nic dělat, za to je rovnou vyřešeno kvalitní větrání. Za jednoduchost se platí vyšší hlučností protože kromě ventilátoru je slyšet i kompresor. Přesto tento typ patří k nejrozšířenějším jak v Americe, tak v Asii.

Tam, kde není potřeba klimatizovat nepřetržitě, pro ty kdo chtějí chladit jen při extrémních vedrech nebo o víkendech na chatě, je z finančního i praktického hlediska efektivní mobilní klimatizace. Tu tvoří také „krabice“ vybavená kolečky. Lze ji snadno přemísťovat z místnosti do místnosti a z bytu na chatu. Při instalaci stačí pouze vystrčit hadici odvádějící horký vzduch otvorem v okně, ve zdi či pootevřeným oknem. Mívá slušný výkon ale také vyšší hlučnost, neboť obsahuje ventilátor i kompresor.

Ochlazovač vzduchu je poslední šancí pro ty, kteří chtějí investovat minimum, ale ochladit se na maximum. Nespadá pod pravé klimatizační systémy, neboť funguje na principu odpařování zásobníku vody nebo ledu. Přesto dokáže ochladit vzduch o 3 – 5 stupňů a díky své finanční dostupnosti a mobilitě se hodí tam, kde ve velkých vedrech již nestačí „větrák“, ale kde vyšší investice není možná nebo zbytečná -   například na chatu, nebo do malé místnosti pro nárazovou potřebu.

Na závěr několik malých velkých detailů:

limatizace může i topit – od kanálové až po mobilní. Pokud totiž disponuje vratným ventilem, funguje i jako tepelné čerpadlo. Díky tomu je schopna zajišťovat vytápění v přechodném období a být tedy využitá po celý rok.

Invertorové klimatizace dosahují až 40% úspor energie díky měniči otáček, který plynule přizpůsobuje výkon dle potřeby. Na rozdíl od standardních systémů, které se neustále vypínají a zapínají.  

Filtrace a čištění vzduchu existuje v mnoha úrovních a kvalitách od obyčejného prachového zachytávače až po bakteriální a pylovou ochranu a ionizaci vzduchu.

Úprava vlhkosti – v létě odvlhčovat příliš vodou nasycený vzduch, v zimě zvlhčovat vysušený vzduch. Zatímco odvlhčování je vedlejším účinkem samotného chladícího procesu – pouze se musí odvést zkondenzovaná voda, zimní zvlhčování není standardní vlastností.

Nakonec je důležité zvolit správný výkon klimatizace. Velikost a počet místností, okenní plochy, orientace ke světovým stranám, izolace zdiva, přítomnost domácích spotřebičů, počet členů domácnosti, forma větrání – i takové až vědecké detaily jsou třeba k výpočtu tzv. tepelné zátěže. Tou se určí požadovaný výkon a zajistí se, aby investice byla efektivní a vy jste mohli být ledově klidní.

Text: Dalibor Mašek

Foto: archiv firem Klima Cool, LG, Reimont elektro, Bosch, Eta

Diskuze k článku

Články s podobnou tématikou
Ventilátor – vítané osvěžení pro letní dny
Jak a čím nejlépe vytápět váš dům
Co je to pasivní dům?
Komfortní systém vytápění a větrání
Teplo, které se nevyčerpá
Doplňková topná tělesa
Příjemné prostředí díky klimatizaci

Firmy z tohoto oboru naleznete v sekci
Klimatizace a vzduchotechnika