Představujete si sami sebe na té zahrádce z obrázku, vidíte manželku v okně a pánové už živě vidí své auto, jak couvá do garážových vrat. Jediné, co jste v takovou chvíli vzali do úvahy, protože je to neovlivnitelně neměnné, je existence nákupního centra v blízkém okolí a možná ještě rozvod plynu nebo kanalizace. Zbytek váš mozek přeskakuje, ignoruje nebo nevnímá. Prostě ta zahrádka s grilem je příliš lákavá. Vždy však platí, že všechno, co omluvíte, se časem stane neomluvitelným a budete se tomu muset věnovat. Špatná rozhodnutí vás v konečném důsledku mohou stát tolik, kolik stál celý dům.

Tak jsme koupili barák… No tedy vlastně dvojdomek, ale před koupí jsme si nejprve proklepli našeho budoucího souseda. Starý vousatý pán, který svým vzhledem připomínal spíše hráče na citeru na šermířských slavnostech, nám strach vůbec nenaháněl. Časem se ukázalo, že jeho koníčkem není středověk s rytířskými souboji a citerou, ale věk páry.

Miloval vláčky, modely nádraží a dokonce i v zahradě si nainstaloval starou výhybku, která hezky doplňovala jeho záhumenek. Vše bylo skvělé. První překážku na cestě ke spokojenému soužití jsme museli překonat hned z počátku. Tyto dvojdomky nebyly stavěny v době, kdy ekonomika vytápění byla klíčovým hlediskem. Předchozí majitel sice nešetřil časem ani penězi a celý dům opatřil tepelnou izolací, ale způsob topení zůstal zastaralý.

Náš soused využíval pro něj bezúdržbový způsob topení – wafky. Naše ambice směrem k ideální uhlíkové stopě byly však vyšší. Rozhodli jsme se pro jediný způsob, který se zdál ekonomicky výhodný – tepelné čerpadlo. Na internetu jsme našli kvalitní „tepelko“ z druhé ruky, které původní majitel vychválil za jeho výkon. Instalace proběhla rychle a za chvíli bylo vše připraveno na výrobu levného tepla.

Bylo ho tolik, že jsme často žertem říkali, že bychom mohli „výpravčího Hubičku“, jak jsme sousedovi přezdívali, potají vytápět. Idylka, která nám nedala spát. Časem se však ukázalo, že do slova a do písmene. Každý večer, když jsme ukládali naši malou, začal Hubička něco dělat ve své modelářské dílně a zvuk hučení nástrojů se plíživě kradl celým domem. Pomalu se zadíral za nehty, dostával se nám pod kůži a opravdu nám den ze dne vadil víc a víc. Snaha hluk ignorovat nás na něj ještě více upozorňovala. Pouštění umělého šumu, meditační hudby ani seriálů nepomohlo. Hubička noc co noc vyráběl zřejmě další nádraží, překladiště nebo depa.

Roztomilého staříka bylo zapotřebí na věc upozornit. Řekli jsme mu, jestli by mohl kutit spíše dopoledne než v noci. Zřejmě jsme však nezvolili vhodnou formu, protože se náš soused po několika důrazných upozorněních urazil a naše komunikace se omezila pouze na pozdrav.

Noc za nocí jsme hledali způsob, jak neslyšet jeho kutilské etudy. Časem jsme přešli ke snaze odhalit, čím hluk způsobuje a jako smírčí krok mu tento rámusivý proces nějak nahradit, vylepšit nebo ztišit. Nejprve jsme uvažovali, zda bzučení a šum vychází z modelářských nástrojů, pak jsme tipovali nějaký spotřebič, jako třeba vadnou nabíječku autobaterií, která dokáže otravně hučet, pak to mohlo být trafo od kolejiště a příště zase jezdící vláčky. To nepřetržité hučení nás dovedlo až k tomu, že jsme s hrnkem na zdi lokalizovali místo, odkud hluk vychází. Garáž!

Nakonec jsme při dobrodružné výpravě za poznáním, když Hubička nebyl doma, zjistili, kdo je pachatelem. Ještě dnes se stydíme za to, co jsme způsobili a jak jsme se chovali. Hubička byl naprosto nevinný a jeho vášeň k vláčkům se ukázala jako čistě sběratelská, tedy vitrínková, a tedy naprosto bezhlučná. Zdrojem nepříjemností bylo naše supervýkonné tepelné čerpadlo umístěné v rohu mezi garážemi. Přes den jsme nikdy jeho hučení nevnímali díky ruchům okolí.

Nikdy jsme také netrávili dlouhý čas u garáží. Tam se přece neodpočívá. Tam jsme vyjížděli autem, které přehlušilo tepelné čerpadlo, nebo sekali trávu, zkrátka hučení čerpadla se vždy prosadilo až v klidné noci, když jsme šli spát. Jeho vibrace se přenášely stěnou a přivodily nám mnoho bezesných nocí a jednoho uraženého souseda.

Dnes už víme, že najít viníka je potřeba, ale měli bychom mít na paměti, že nic nemusí být tak, jak se zdá. Kdybychom více poslouchali, co Hubička říká, a věřili mu, mohly naše vztahy být stále dobré. My však jeho odpovědi považovali za vytáčky a výmluvy bezohledného starce.

Staří lidé však mají dvě nesporné kvality, mají krátkou paměť a životní zkušenosti, které jim říkají, že život je moc krátký na to, aby ho trávili nenávistným spolužitím. Na usmířenou od nás Zdeněk, tak se skutečně Hubička jmenuje, dostal mašinku, kterou jsme koupili na internetu, a vše se zase vrátilo na začátek.

Tepelná čerpadla jsou sice vytápěním budoucnosti, jsou šetrná k životnímu prostředí, ctí obnovitelnost přírodních zdrojů a snižují uhlíkovou stopu, ale je důležité si vybrat kvalitního výrobce, jehož zařízení nebude bránit ani dobrým sousedským vztahům. Dnes už máme tepelné čerpadlo nové a tiché. Škoda, že naše správná volba nebyla už ta první.

- PR článek -